Dům postavený před devadesáti lety by měl být logicky znevýhodněný. Starší instalace, jiné standardy, opotřebení. A přesto patří meziválečné funkcionalistické vily k tomu nejžádanějšímu a nejdražšímu, co se na trhu objeví. Kupci se o ně přetahují, ceny rostou a nová, technicky dokonalejší výstavba se k jejich prestiži často ani nepřiblíží.
Vypadá to jako paradox. Ve skutečnosti je to lekce o tom, co dělá hodnotu trvalou, a co naopak rychle vyprchá.
Devadesát let a pořád na špici
Funkcionalismus dvacátých a třicátých let, u nás zlatá éra spojená s Brnem, Prahou a Zlínem, vytvořil domy, které dodnes působí moderně. Čisté linie, otevřený prostor, velká okna, poctivé materiály. To, co bylo tehdy avantgardou, se nestalo retro, ale klasikou. A klasika nezlevňuje.
Když se na trhu objeví autentická funkcionalistická vila, nejde jen o nemovitost, ale o kus kulturní historie s jasným autorstvím a příběhem. Tohle se nedá postavit znovu a nedá se to ani napodobit, protože hodnotu nese i původnost.
Proč drží hodnotu
Důvodů je několik a všechny spolu souvisí. Prvním je kvalita. Tyhle domy stavěli špičkoví architekti pro náročné klienty, s důrazem na řemeslo a materiál, který vydrží. Druhým je nadčasovost. Funkcionalismus nesázel na ozdobu, která vyjde z módy, ale na proporci a světlo, které stárnou pomalu. Třetím je vzácnost. Autentických vil je konečný počet a žádné nepřibývají, takže poptávka naráží na pevně daný strop. A čtvrtým je prestiž. Bydlet ve stavbě s historií a jménem je samo o sobě hodnota, kterou nový developerský projekt jen těžko nabídne.
K tomu se přidává poloha. Meziválečné vilové čtvrti vznikaly na dobrých adresách, často ve svahu s výhledem a se zelení, které se dnes znovu nedají pořídit.
Tugendhat efekt
Nejvyšším patrem téhle logiky je vila Tugendhat. Dům, který je na seznamu UNESCO, se stal symbolem toho, že česká meziválečná architektura má světovou hodnotu. Tahle prestiž se přelévá i na méně slavné stavby téže doby. Když je celý sloh uznán jako vrchol, roste cena i obyčejnější vily, která k němu patří. Funkcionalismus se stal značkou kvality, a značka táhne hodnotu nahoru.
Není to jen o penězích. Je to i o tom, že společnost se naučila tuhle architekturu vážit si, a vážnost se promítá do ceny.
Poučení pro dnešek
Z toho plyne něco, co přesahuje trh s nemovitostmi. Hodnotu drží to, co je kvalitní, nadčasové a poctivě udělané, ne to, co je nejnovější nebo nejlevnější. Domy, které dnes vznikají s důrazem na trend a na úsporu, zestárnou rychle a hodnotu spíš ztratí. Domy postavené s respektem k materiálu, proporci a řemeslu mají šanci být za devadesát let tím, čím je dnes funkcionalistická vila.
Je to stejný princip, který platí pro jakoukoli dobře navrženou věc. Kvalita a zdrženlivost se vyplácejí v čase, i když na začátku stojí víc. Levné a okázalé se odepíše, poctivé a tiché zhodnotí.
Co si z toho odnést
Meziválečné vily nezlevní, protože nesou všechno, co dělá hodnotu trvalou: kvalitu, nadčasovost, vzácnost a prestiž. Jsou důkazem, že dobře navržená a poctivě postavená věc je nejlepší dlouhodobá investice, ne proto, že by se na ni dalo spekulovat, ale proto, že čas jí přidává místo aby ubíral. Příště, když budete vybírat cokoli, co má vydržet, stojí za to ptát se ne na cenu, ale na to, jestli to bude mít hodnotu i za desítky let.
Téhle nadčasovosti, kde rozhoduje kvalita a materiál, ne móda, rozumíme. Je to základ, z něhož brote. vychází.