Modernu si rádi představujeme jako jeden hlas. Čisté linie, žádné ozdoby, sklo a beton. Ve skutečnosti to byla diskuse, někdy hádka, mezi velmi různými povahami. A dvě z těch povah spojuje jedno město: Brno. Jeden se v něm narodil a stal se z něj nejostřejší teoretik moderny. Druhý do něj přišel a moderní Brno doslova postavil. Adolf Loos a Bohuslav Fuchs, provokatér a stavitel, jsou jako dvě strany téže mince.
Projít se po jejich stopách znamená pochopit, že moderna nebyla styl, ale spor o to, jak má vypadat lepší život.
Dva muži, jedno město
Adolf Loos se narodil v Brně roku 1870. Většinu kariéry strávil ve Vídni a v Praze, kde po něm zůstala slavná Müllerova vila, ale brněnský původ z něj dělá součást téhož příběhu. Bohuslav Fuchs přišel na svět o čtvrt století později, v roce 1895, a Brno si vybral za své pole působnosti. V roce 1925 se stal hlavním městským architektem a strávil desítky let tím, že z Brna dělal jednu z evropských metropolí funkcionalismu.
Jeden tedy modernu hlavně promýšlel a hlásal, druhý ji hlavně stavěl. Oba byli v jádře zajedno: ozdoba je přežitek a budoucnost patří jasné, účelné formě. Lišili se v tom, jak tu myšlenku žili.
Loos: provokatér teorie
Loos byl především myslitel a polemik. Jeho zbraní bylo slovo. Přednáškou a esejem Ornament a zločin vyhlásil válku dekoraci a prohlásil, že osvobození od ornamentu je znakem duševní síly. Byl to skandál a zároveň manifest, který ovlivnil celou generaci architektů po celém světě.
Ve stavbách to dotahoval do důsledku. Jeho pražská Müllerova vila vypadá zvenčí jako strohá bílá krabice, ale uvnitř ukrývá důmyslný prostorový systém zvaný Raumplan, kde jsou místnosti uspořádané v různých výškových úrovních podle své funkce a důležitosti. Loos nestavěl mnoho, ale každá jeho stavba byla argumentem, dotahnutou myšlenkou v hmotě. Byl to architekt, který měnil obor spíš svým postojem než počtem realizací.
Fuchs: stavitel města
Fuchs byl jiný typ. Tam, kde Loos provokoval, Fuchs budoval. Jeho první funkcionalistickou stavbou byla Zemanova kavárna z let 1925 a 1926, lehká skleněná stavba na železobetonovém skeletu. O dva roky později dokončil v Brně hotel Avion na úzké parcele v ulici Česká. Parcela měřila jen osm metrů na šířku, a Fuchs z toho omezení udělal přednost: navrhl nejžužší hotel ve střední Evropě, protkaný galeriemi a světlíky tak, aby do něj proudilo světlo i přes minimální šířku.
A pokračoval dál a dál. Školy, lázně, kavárny, obytné domy, celé části města. Fuchs nebyl autor jedné ikony, ale tvůrce souvislé městské tkáně. Když se dnes mluví o Brně jako o městě funkcionalismu, je to z velké části jeho zásluha. Stal se z něj později i národní umělec, ale nejlepší pomník mu postavily jeho vlastní stavby, mezi kterými se dá ve městě chodit dodnes.
Dvě tváře téže moderny
Postavte ty dva vedle sebe a uvidíte, že se nevylučují, ale doplňují. Bez Loosů a jejich provokací by moderna neměla myšlenku, ostří a sebevědomí postavit se tradici. Bez Fuchsů a jejich pracovitosti by zůstala u manifestů a pár vil a nikdy by neproměnila skutečné město. Teorie a praxe, gesto a každodennost, slovo a cihla.
Tahle dvojakost je vlastně tajemstvím každého velkého kulturního hnutí. Potřebuje provokatéry, kteří posunou hranici, i řemeslníky, kteří za tou hranicí postaví domy, ve kterých se dá žít. Moderna měla obojí, a u nás je oba spojuje Brno.
Co si z toho odnést
Loos a Fuchs ukazují, že moderna nebyla jeden recept, ale rozhovor dvou povah: ostrého teoretika a neúnavného stavitele. Jeden ji vymyslel slovy, druhý ji postavil z betonu a skla, a teprve oba dohromady dávají úplný obraz. Příště, když půjdete Brnem nebo se podíváte na holou bílou fasádu, vzpomeňte si, že za její samozřejmostí stojí jak provokace, tak léta poctivé práce. A že obojí vzešlo z jednoho města.
Téhle souvislosti mezi myšlenkou a řemeslem, mezi gestem a poctivou stavbou, zůstáváme v brote. journalu věrní.